Zpovědi bez retuše

 

Není to tak dávno

co jsme po vzoru sebevrahů skákali z mostů

protože člověk není nic než nádoba pro odložené hříchy

a bylo nám zle

z nás samých

zatímco svědomí se choulilo u zavřený restaurace

a čekalo na bolest přicházející s ránem

 

přišla na zpověď pozdě

opilá a rozcuchaná

stejně o to přijdeš

o všechna bylo, je a není

o sny a iluze

 

slíbilas že nebudeš poslední drobné házet do kašny

že se nebudeš objímat s lampou

a ty ležíš

zpovídáš se lavičkám a lidem s černou duší

a směješ se

siluetám reality

 

a o pár vchodů dál škrtili budoucnost v popelníku

utáhli jí smyčku okolo krku

vteřiny se roztahovaly v žilách

a ona jenom držela zavřené oči a viděla za nimi tebe

jak se zpovídáš odpadkovému koši a toulavým kočkám

a mezi rty ti sem tam uteče to jedno malé

bezvýznamné

Amen.