poutník

S chodidly
obnažených citů,

kráčíš
po cestě
lemované
krásnou vzpomínkou,

křivou holí
ze vzlyků,
podpíráš
své
tělo umdlené

však musíš
stále dál,

život svou láhev
moku zkaleného
dopil,

na Tvé cestě
jí pohodil
a ostré nože
střepů
se vrývají
hluboko
do
chodidel duše,

tvář svoji
zkřivíš
grimasou bolu,

přesto
vykročíš
z hlavou vstyčenou,

takový je
úděl
poutníka,

jistě
jednou
na cestě své
potkáš i člověka

co hojivé
masti
Tvým nohám
podá...

...pak nenech
ho samotného jeho
cestou odejít...