Po kapkách

 

 

                       stopy mých předků zavál prach

                       já si brouzdám od nikud nikam a zase zpět

                       ústa plná prachu z cest včerejších dní

                       tak se ztrácím, mezi tancem

                       a mátožným potácením

                       v sinusoidě pekla a nebe

                       jsem otrokem svých přání

                       z popela strom, ze stromu popel

                       v mrazivé symfonii i hvězdy se mění

                       umírají a zase se rodí

                       a já jsem věčný

                       ve své nepatrnosti

                       všechno co se může dít se děje

                       zároveň

                       v nekonečně dlouhém

                       okamžiku přítomnosti

                                  teď

                       nebylo nikdy víc

 

 

          a kde jsou pampelišky když je člověk potřebuje ? 

 

 

 

 

 

 

     https://www.youtube.com/watch?v=zotRnVeBVjA&list=PLF_meX1e-GI3HcJ12FWrETJ66bZco3qYr&index=18