Nová skutečnost

Seděl obkročmo

na pařezu stromu

a jeho tichý sten

probouzel ptáky kolem

v jinak naprostém tichu

této úžasné chvíle

kde tu a tam škvírkou

mezi korunami stromů

problesknul paprsek slunce

 jenž zahříval jeho vzdychání

ztrácející se v mezírkách

stínů zelených barev

   tančícího listí a jehličí...

Když vstal a vykročil

zarostlou cestou

  vlhkých mechů a houští

vytušil že najednou

ztratil směr

ač byl zdráv

a plný sil měl pocit

  že nohy ho odmítli nést..

Zmizela rovina i

východ z lesa

přesto se

vzchopil a sžil s

n o v o u 

s k u t e č n o s t í

a jen šel..

Šel a něžně se

vzdaloval od

reality tam venku

v úplným splynutí

s krásou

 která ho tiše objala a

    přijala za svého ...

.. která mu nedovolila

vzdálit se ani

na okamžik z místa

se kterým srostl v

jeden obyčejný strom

a kde je dodnes

stále sám

ale přesto

v š í m

   o b k l o p e n ...