Anotace: dnešní příspěvěk možná ráno smažu, vznikl z jakési nostalgie, když jsem narazila na profil kolegy (básníka), kterému je na fotkách přibližné 18 - střední škola, před maturitou a všechny cesty otevřené
to je přesně ten typ,
ten typ - všech tvých přátel z dob x
říkáš si, když otevřeš jeho FB
- profilovou fotku
dlouhý vlasy, palestina na rameni,
glády a pocit, že to, co je tady a teď,
je stálý,
a je to napořád
- promiň, ale mám trochu strach
že ostříháš si vlasy,
oblečeš si košily,
koupíš si iPhone - (proč?)
přestaneš psát (protože už nebude o čem)
najdeš si práci,
co tě sice nebaví - ale je,
pár přátel - ve středu na pivo
a o víknedu - zpět domů
+ 20 dní dovolený + stravenky
- tyhle "jistoty" ji-sto-ty
a pak možná stejně jako já řekneš si:
jací jsme byli, jací jsme byli - jací jsme to byli?
nespoutaní, nekonvenční - bojovníci
bláznivý a energičtí - mladí
ale tak to asi má prostě být
-i v bibli se píše:
je čas sklízet
a čas sít
U některých přátel mám také takový pocit:) Rozdíl je asi jen 5 let od té doby, co jsme si "užívali" života společně...
Dopadlo to stejně.
Jsem tak trochu ráda, že to nevidím jen já:) Dík!
08.05.2015 23:58:07 | roztoč_v_mé_hlavě
děkuju, mě také těší, že vidím také někoho dalšího
- upřímně, také jsem měla tohle košilové období, které trvalo asi 5 let a jednoho krásného dne jsem se na to vy..... :), odjela jsem na půl roku na hory a po návratu zpět (tedˇ) nejsem nikde zaměstnaná/mám živnosťák a tak nějak "nomádím" - copywritřím/programuju/fotím/začala jsem chodit na komparzy - vysloveně si to užívám!
- akorát ten pocit, že bych měla (můžeš si libovolně doplnit) mě občas dožene :)
09.05.2015 00:07:54 | nikacorradi