Exhibice

Včera má duše zcela zťatá
Kráčela městem nahatá
Ač nebila ještě ani pátá
Řvala že lidi jsou ultraprasata

V tom rauši snad neměla ani zdání
Že tohle se nahlas neříká
Jen řvala cos o sviních k pohledání
Včetně mě - tebe i Káji Maříka

Prudila řečmi o červech v jabku
O tom jak zem je nahnilá
Napdla slovně i starou babku
Proč s dědkem se za mlada spustila

Dříve než vážně něco ztropí
Chtěl jsem jí lehce domluvit
Ať přece hlavu trochu sklopí
A jde se těm lidem omluvit

Najednou ztichla a jenom sykla
Zda-li jsem vůl či snad trochu tuším
To nač je každá jak ona zvyklá
Že omlouvat se mají lidi duším