MoJe

A do duše se vkradl klid a mír,

tak jako když netopýr

najde místo ke spánku.

A vůně ranních červánku

obemkne Tě v náručí.

A první kávě poručí,

aby voněla co nejdéle.

Když i Šípková Růženka

musí vstávat z postele,

než přijedou si pro ni,

a odvedou ji zbaběle do komory,

kde probudí se i Ti největší spáči.

Občas i abstinenti pijí co hrdlo ráčí,

snad na zastínění životních strastí.

Balancujem nad propastí,

a záchranný pás poškozen a ztracen.

Tvůj názor poprvé nevyvrácen

a přesto voní jak sto let stará kyselina.

Takhle to nekončí a ani nezačíná,

když slovům zazvonil umíráček.

To poezie vlasy schovala si do natáček,

tiše šumí, odpočívá....................