Iluze pádu v jistotě doteku
Iluze pádu v jistotě doteku
Kdepak lásko
to nebyl sen
byl to let
do nebe
nebo z něj
někam ven
z našich těl...
Vím
že jsi v tom letu
viděl to co já
nikam jsme
nespěchali
a následoval
volný pád
do hlubin a dál...
Tvé oči
se s mými setkaly
téměř u konce letu..
...u těch skal
které zdály se
nám v pádu
jěště o kousek blíž
Křídlama jsi mával
jako pták
já následovala jsem
Tě v šeru
a pak....
Iluze skončila
když jsme
se současně dotkli
nohama země
té jistoty
která byla v Tobě
a zároveň ve mě...
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Moc hezká báseň... jistota v doteku... ano, dotek... nemusím ani létat, nejraději mám, když drží mne za ruku :-)
29.05.2015 18:15:51 | Helen Zaurak
Země je jen odrazovým můstkem ke vzletu do výšin jenž tají kouzlo svých nepoznání... Samo se k tobě snese na Křídlech vážky... ST
28.05.2015 21:59:20 | ztracený 22
TAHLE JE HODNĚ RADOSTNÁ - protože většinou člověk po /v/zletech i pádech bývá na pevný zemi dosti často nějakou dobu nejistej a mívá závrati..ST :-D
28.05.2015 20:19:43 | Frr