Přátelství ve stromovce

Počasí bylo krásné

přes oblohu běhali zboudilí beránci

A slunce se na ně shovívavě usmálo

protože ho to nic nestálo

Vítr konejšil

ustarané koruny stromů

A nám se tolik

nechtělo jít domů

 

Lidé kolem

jako by zmizeli

v odstínech stromů a rybníka

A celá stromovka patřila nám

Ptáci přistávající

na ploše jezírka

dávali inspiraci předtuchám

 

Že každá svoboda

a každá neutěšená probdělá noc

Že všechno jednou skončí

a odpluje po vlnách včerejška

 

Lesknou se Ti oči

ve Tvém srdci smutek tančí

copak?

Vždyť jsi moje Terezka

 

Nikdo nám nevezme

slunce jež svítí

z láhve společného vína

Já nikdy Ti nepovím

že to Ty jsi vinna

 

Dnešek

bude vždycky náš

I kdyby peklo zločinné

usilovalo o srdce Tvé

Věz že mě tu vždycky máš