Píseň

Je léto a ty mě zase hladíš

a držíš ve svém náručí,

mě se zdá, že je to

opravdové, ne jen snění.

Zas se na tebe dívám, ale už

jen monotonně a přesto ti to

objetí za chvilku oplatím.

Snad.

Dolehá ke mě tvůj šepot,

jak mi vše povídáš do tváře.

Nemám ti, co říct. Bohužel.

Vnořím se ladně do vody, ke

které tohle všechno cítím.

Pro muže v mém srdci bylo

vždy plno, jak se v něm

vždy ozývala samota, kterou

on nikdy nezaplní.

Na rozdíl od něj se volná vždy

zachvěje, když příjdeš.