Sníci, spíci

Snící, spící….

Kdybych byl malíř, namaloval bych růži
na tvá něžná záda, na tu sametovou kůži.
Kdybych byl básník, tak bych básně psal,
o tom jak bych tě líbal, jak se tě dotýkal.
Kdybych byl tesař, vytesal bych sochu,
jež by zachytila tvé tělo i tvou podobu.
Kdybych byl a kdybych snil,
určitě bych s tebou byl.
Jenže jsem jen mrtvý obraz na zdi.
Olejomalba, jež jen oči dráždí.
Obraz něčeho, k čemu jde stěží cokoli přirovnat.
Obraz, který nelze nikdy milovat.
A ty, ta bílá něžná víla,
jsi o mě nikdy ani pohledem nezavadila.
Ani prach, který na mě roste
jsi neoprášila a to je pěkně sprosté!
Jistě si říkáš: „Hnusná mazanina,
kéž by ta stěna byla radši bílá.“
Ovšem já tu jsem, i když přibitý.
Jsem tu a jsi tu také ty.
Malíř jež mě namaloval,
zřejmě nikdy nic nemiloval.
Tak proč jsem byl stvořen já?
To je pro mě záhada!