Odpolední slunce

Zimní odpolední slunce
Ozářilo zdi města ve kterém
Jsem ještě neumíral
Opuštěná milenka
Zakřičela ještě opuštěnější ulicí
Svůj nářek podobající se
Zaběhlému psovi

Po čele mi stoupala slza
Tolik jsem se styděl
Za všechny ty roky co jsem stloukl
Až mě jejich hrdelní
Roztřesený hlas poražených
Rozsápal srdce v nekonečném
Dusotu vzlyků v probdělých snech

Jak jsi si mohla myslet
Že se tu vyznám sám
Mezi stíny tančícího večera
Ve městě zdivočelých pokání
A očí plných prachu