Hledám temná zákoutí
svých polopravd
když odbije půlnoc
a ticho pokání
vpisuje slova
do metafor
plíživého poznání
A s každou nadějí
i kdyby vzlétla z úlu včel
i kdyby řezala
jak koně ostruh do slabin
vracím se potají
sem zpátky
s odpustky
loňských jeřabin...
Hledám propadliště dějin
hledáčkem času
co míří přímo sem...
...a s každou další nadějí
zakřičím
"to už stačí"
co lásek ztracených
až k pláči
mám
a naposledy
měla jsem...
Smutné verše... jakoby s láskou člověk cosi ztrácel, kousek sám sebe... ale stále zbývá cesta... :-)
Moc hezké, Nikito.
13.06.2015 07:46:43 | Helen Zaurak
Právě jsem začal včelařit a právě taková medonoska mi chybí v úlu, šup s ní tam :o)Nádherná slova a pravdy a odpustky loňských jeřabin, ty mě úplně dostaly, krásné spojení. Krásná báseň, která nejen promlouvá, ale i žije.
13.06.2015 00:36:10 | Akrij8
NIKI TI KI - mám pocit, že objímám třesoucí se rozkvetlou jívku
(souzv. s dívku)- hledím do její něžné bázlivé koruny a do vlhnoucích očí mi slzí její voňavá kvítka...ST-2 000 000(nejméně-spíš nevyčíslitelné !):-DDDDDD
jo a taky mě z ní přilítla bodnout přímo do jazyka nebohá včelka-kamikadze..takže otékám/až k srdci/ mlčením..a je to dobře..slova by dál jen ředila..... :-)))
12.06.2015 19:45:09 | Frr
Pěkně působivá :-) Každá láska je voda živá - i ta k pláči ztracená, i ta, co třeba pramení někde za dalším rohem ;-) ST
12.06.2015 11:02:13 | Amonasr