Bylo to poprvé co cítil
že se v něm něco pohnulo
Začal jinak vnímat svět
a život který valil
před sebou
jak balvan hořkosti
se pozvolna plní
jak vyschlá studna
živou vodou
jeho zoufalé kroky
se mění v ucelené stopy
na mokrém písku
Vzpomínal na smutky
v cizí náruči
za dveřmi bez kliky
Na tiché chodby
bez světel
Na přízraky tmy
a její zřetelné
obrysy ničeho
Na přetrhané sny
v neklidném
spánku srdce
bez naplnění
Na utěšování se
nad zpáteční jízdenkou
do míst kam už se nevrátí
Bylo to naposled co cítil
že z toho
už nic nepotřeboval
Se zatajeným dechem
se vydal
na tajnou cestu zpět
na začátek všeho
co se má stát opět poprvé...
...svíraje v ruce kytici
ze ztichlé zahrady Slunce
ke které přivoněl
i když smysl té vůně
mu stále unikal...
a třeba celý život čicháme a najdeme teprve tehdy až budeme odcházet..leč nacházíme neustále... kdo ví...
21.06.2015 00:59:16 | zelená víla
Vrátit se tam, kde jsme už byli? To někdy není možné, kouzlo vyprchalo, někdy si ovšem říkám, zda vůbec bylo...možná že místo toho existovala jen jakási iluze
20.06.2015 19:36:49 | básněnka
Připomnělas mi smutné poslední chvíle s blízkým člověkem.
ST
20.06.2015 13:18:10 | MARKO
Pokud tomu je tak, jsem ráda, že jsem Ti třeba maličko ty chvíle přiblížila:-)
21.06.2015 18:58:43 | Nikita44
Připadal jsem si jako kdybych sledoval zpětný záznam svého života a pak jsem zjistil že vážně hledím sám do sebe... ST
20.06.2015 10:48:26 | ztracený 22
To je hezký vědět, že někdo díky mé básni mohl nahlédnout sám do sebe..:-)Děkuji moc
20.06.2015 12:49:27 | Nikita44
Nejdřív jsem si řekla - mnohovrstevný obraz, ale pak mě napadlo, že by to byl kouzelný videoklip.
Výtečně ti to básní, Niki.
20.06.2015 10:38:06 | A42
někde na pozadí snů tiše číhají sopečné krajiny a náhle z nich vyvře magma poznání a na místě pohřbených pravěkých Pompejí našich starých odevzdaných neměných světů vykvetou háje nových jar..ST - Nikito, moc se mi líbí Tvé "seismografické" záznamy duše..
:-D :-D :-D
20.06.2015 09:47:45 | Frr