Až se vedle Tebe
zase jednou probudím
vpletu si do vlasů
vůni pomněnkového svítání
Začaruji jediným pohledem
Tvůj úsměv
který
až se rozední
bude patřit mě
a já
stejně šťastná
jako každé ráno
vybírám skořápky
z rozfoukaných hnízd
a usmívám
se nad něžností
opeřených mláďat
letících svou
první cestu do oblak...
...kde nám Slunce
nad hlavou
požehnává den
a kolem nás tisíce
rozlítaných ptáčat
rozdávájí radost
z voňavého nebe
.......
Líbí se mi třeba to pomněnkové svítání. Proč by musely být vždy jen červánky, modro je tam taky.
23.06.2015 21:52:08 | A42
Srdce se mi sevřelo nad něžnou dokonalostí, se kterou jsi popsala etapu života ve které teď jsme.
ST Niki, jsi skvělá básnířka,šup do oblíbených ☆★☆.
23.06.2015 21:30:53 | Malá mořská víla
Děkuji moc za Tvoje slova...chtěla bych dodat víc, ale moje slova došla:-D
23.06.2015 21:41:22 | Nikita44
Ano máš pravdu na kolena... Ale dopadl jsem z lehka jako to pýrko...
23.06.2015 21:06:43 | ztracený 22
Snad budu jedním pírkem co do Tvého hnízdečka přistane... Krásná.. ST
23.06.2015 20:33:27 | ztracený 22
Pírka starých lásek do hnízd nepadají, jen někdy se tam na chviličku zastaví...:-))Děkuji Ti
23.06.2015 21:03:32 | Nikita44