Náskok

Jsi jako prach nasvícený světlem
Podvečerního slunce procházejícího
Oknem ztichlé školní chodby
Když po tobě sáhnu má ruka na nic nenarazí
Jen tebou projde a rozvíří tu nádheru
Kterou nelze uchopit ani zabít

Jsi jako kývání lampy za větrné noci
Tvé stíny se houpou na stěnách
Mého života ve tvaru zamčeného pokoje
Kde ještě nepatrně voní
Pot z boje v milostném objetí
A doznívá výkřik o záchranu

Jsi jako tikot hodin v ztichlém domě
Jako nářek ukojeného těla
Jako slzy na hospodském umakartu
A nemohu svou okoralou chůzí
Dohnat tvůj náskok
Můj ztracený klíči k úniku