Až jednou nespatřím ráno
které Sluncem obalilo svět
Až jednou mému stínu dojde stín
a plynule se vytratí
Naposled vtisknu svou báseň
na lístek květu
co s větrem někam odletí
Napíši vrásčitými prsty
co se chvějí
verše všem láskám
na povadlé listy
orchideí
****
Nikito, pěkně jsi vyrýsovala budoucnost, co nastane už za 50 let (?)
Nespěchej, času dost :)
30.06.2015 18:01:07 | MARKO
Nikitko, nikam se nevytrácej,vždyť zatím si ani neuvědomuješ, že na povadlé listy orchideí se vůbec nedá psát..popros raději vodoměrky na hladinách jezerních světů, aby Tě naučily psát dechem verše na vodu..nevadí, že "verše psané na vodu" už jsou málem ve všech čítankách-protože ty Tvé mají daleko blíž k polibku..ST :-D
29.06.2015 22:13:53 | Frr
Až jednou budu umírat zaživa, kdo vzpomene mý jméno? Možná už nastalo vrásčitý zapomnění, jen dlaně které milovaly, kůži mění...mám nový jméno...po umření
29.06.2015 22:03:05 | básněnka
...krásná poetika...smutek není jen cosi smutného...
29.06.2015 21:04:17 | Jort
Smutek není jen cosi smutného...to jsi nádherně vystihl, můj smutek mě někdy naopak rozněžňuje a já Ti moc děkuji za sdílení:-))
29.06.2015 21:07:09 | Nikita44