Vždycky ses vysmívala nepravidelným tlukotům srdce
vyťukávala si ho do chodníků
a okenních tabulek
a kdokoli prošel kolem
tak z toho
nebo možná z tebe
šílel
mačkala si jahody mezi zuby
smála ses že krvácíš
a nikdo ti
chudince malé
nepomůže
a teď
když ti v uších mezi vzlyky odbíjí půlnoc
z prázdných výloh na tebe zírají cizí oči
místo rozmazané řasenky je kolem nich rozpitá vina
bolí to
bolí
když z nebe padaj hvězdy
a na rentgenu se tam
v koutku duše
za každou z nich
objeví další
přežitá rakovina.