Anotace: ...
Obyčejná jak paprsky sluneční
a na slunce nesmí vyjít.
Doma zavřená a smutná je její tvář
myšlenkami svazaná a velkou
bolestí bičovaná.
Čekala, až se jí zahojí rány
na ramenech, obličeji
a také na její chmurné náladě.
Měla jen svůj potrhaný batoh
a pár vybledlých tetování
na rukou, překrývající
její zaschlé slzy.
Čeká až se jí zahojí i křídla, aby
mohla říct, že už nikam nepůjde.
To poslední dvojverší je opravdu povedené. Nevím, co jím chtěl básník říct (zda to co chápu já, což je dost možné) ale rozhodně je to velmi povedený kousek (zbytek básně má dost jasné sdělení ale, ač dobré, moc mi nesedla forma) :)
25.07.2015 10:34:16 | ElaJah