Zrcadlo

Holčička si vyčesává z vlasů popel

a usmívá se do prasklého zrcadla

zalži

za zavřenýma očima máš černobílý film

propletené prsty dvou rukou

bolestivě se držící

té druhé

pravdy

někdo prásknul dveřmi

je slyšet kroky na schodech

těžko říct kdo nás bude chránit

když všichni odešli

přiskřípli svědomí a zamkli

hlavně aby se měli kam vrátit

plakala

když jsi jí říkal

že ta nejhorší vězení

si prý stavíme sami

sami v sobě.