splynutí...

někdy jsou noci plné a někdy osamělé...

ale ztrácení šperků, ať už jsou lidské a nebo z kovu?
nuž osamělí podobaj se občas novu...

tak honem pro supernovu!

31.07.2015 20:09:02 | básněnka

a poprosit nebe aspoň o kapičku z mléčné dráhy...:-D

31.07.2015 22:33:08 | Frr

"té –
se kterou míjíme se
všemi
svými životy"

tohle je moc hezky napsané, ano, s kolika lidmi se vlastně míjíme o ten věčný vlásek?

:-)

19.07.2015 08:50:01 | Helen Zaurak

:-D

19.07.2015 11:13:17 | Frr

Děkuji moc za krásu slov v básni věnované mě...škoda jen, že jsem žádnou náušnici neztratila a tudíž ji nemůžu hledat, ale našla jsem v životě jiné poklady, nemovité a těch si vážím nadevše...:-))děkuji Frráčku

18.07.2015 18:21:06 | Nikita44

To já Tobě, Nkitko-po pravdě řečeno-složilas tuhle báseň Ty-mnou byla jenom
napsána... :-D

19.07.2015 11:16:28 | Frr

...roky jsem v šachtě byl a o žádnej poklad jsem nezavadil...asi to bylo moc hluboko...:-)

18.07.2015 17:52:30 | Jort

měls to nechat důlnímu koníkovi..anebo podplatit vědoucího krtka hlízami nezapomněnek..:-)) :-D

18.07.2015 18:09:44 | Frr

...kdybych to byl věděl...:-)

18.07.2015 22:35:25 | Jort