v podřepu nasloucháme
tajemství země...
stojíce na špičkách
řveme na hvězdy
ať na nás
konečně naprší...
vleže zaříkáváme
v nás
spícího stínového chrta-
-prozření-
ale zároveň se bojíme
že nás nečekaně
rafne
přímo do srdce
a my vykrvácíme
otevřenou ranou
naší
světloplaché pravdy...
/v p o s l e d k u/
*
...když je pravda za rohem, tak si říkáme s doktorem M., že není proč jít zrovna tou ulicí...:-)
05.08.2015 20:01:37 | Jort