Zvuk šumění tvého moře

 

Stále nahmatávám písek v uších.

Tu noc jsem tušila něhu co roztála až nad ránem.

Někdy proměníš se v mlhu

obklopíš mě tajemnem

své duše.

 

Stále cítím tvé prsty

co hrály na kytaru

mé lásky k tobě

jakoby tušily,

že nový den již nepřijde.

není to sen,

stal ses mi realitou.

 

Poprvé & Naposled?

Nevím,

ale nechci si na nic hrát.

 

Stále cítím tvoji vůni

na kapkách rosy

ve 4 ráno,

když procházím krajem snů...

 

Řádky zakletých slov,

divoké půltóny zpola zapomenutých písní

Padají jak karmínové korálky

jedna za druhou.

 

Do tvých rukou

vložila bych celou duši

kdybys to chtěl.

Nejsem však loďka z papíru.

Nehodlám utonout

v propasti smutku a nebytí.

 

Přesto však upadám do vzpomínek

na božskou realitu,

která utichla

v den šumění moře.

 

Stále nahmatávám v uších písek

po kterém jsi nikdy neprošel...

 

Mě jsi zapomněl

uprostřed Času

Samotnou na břehu

Stát