Důvěrná

Hřál jsi si ruce a hleděl v dál
O plamen, co už to dávno vzdal.
Zima ti vlezla do lůžek nehtů
a tys slepě věřil teplu.
Když už ti došlo, že je tu chlad,
zachumlal ses a chřad a chřad.
Pak něco ti něžně na rameno ťuklo,
až srdce tvé s sebou cuklo.
Ty otočil ses a byl tam zas,
ten plamen, co předtím zhas.
Však pamatuj, poutníku milý,
že i když zmizí,
může být, i když v dáli,
stále stejně ryzí.