V básních utápím svou duši zmatenou
co neví
co bude zítra
natož za pár dní
lidi jsou z toho zmatení
mám ze sebe dělat
lepšího člověka
co každý ráno převléká
svoji masku
večer ji shazuje
sám sebe lituje
že nežije život
jakej by chtěl
někdo to má za úděl
můj úděl je
chodit bez masky
na nic si nechci hrát
pak se večer litovat
že to a tamto
podívala jsem se
životu do tváře
mý přiority
slušně zpřeházel