Vzduch voněl tmou

Vzduch voněl

Jemnou melancholií

když spolu jsme stáli

kousek od břehu Života

Na Prahu lásky plnou

dívali se,

Krčili obočí a měli úsměvy

široké přes celou tvář.

Obklopila nás

matná zář

všech světel, co z vody svítí

bludičky

Kolem dokola

svítily oči

lampiony všech druhů radostí

Být spolu sami

může vést na zcestí

Života,

ne Smrti

S tebou nebojím se ničeho,

ani dětí,

které by mohly přijít

Jednou

Nočním městem

Plným života

projít společně

nad mostem vznášet se

pak padat zas

Turbulence Rovnováhy skutků

Listy katalp poskytují

nejvíce stínu

právě v noci

když je ty pořádně

nevidíš.

Zelenou vášeň

Jsme

spolu načerpali

Pak vpadli jsme společně

do komnat

z minulých ér

Pevně chytil jsi mou dlaň

hladil jsi mě touhou

A já věděla,

že stane se,

co se má stát.

Nebáli jsme se

Nitzscheho

Ani nás samotných

Ani sebe navzájem

A pomohli si

cestou v tmách

Najít opět

Alespoň kouskem čistého nebe

Vesmírná tělesa

V nás věříme

Jen my Dva

Vždy jiní

O to silnější

Spolu