až tvé líce zítra zase
zavoní panenstvím
ukryju se v záhybech
šedobílé šály
z pavučin upletené
a pračlověčí teplo
prostoupí až do dlaní...
když lijáky chladí temena
a kousky temné hmoty
z včerejší půlnoci
rouhají se bohyním
a naplňují skříňky se srdci
pergamenová tvář
šeptem láme
ticho vakua...
teď studená temnota
z tvých ušních lalůčků
odkapává
na mramorový parapet
usnulas dřív
než tětiva luku