Ježek a zmije

Potkala zmije, potkala ježka,
pro ježka nastala chvíle to těžká.
Potkala ježka, potkala ho zmije,
ježek už strachy před smrtí vyje.

První promluvil proradný had:
"Mám, milý ježku, veliký hlad
a nedá, ježku, nedá mi to spát,
až tě sním, teprv budu se smát"

"Ach, milá zmije, jak já život mám svůj rád"
"Nezkoušej nic říkat, já nejsem kamarád,
se mnou si není radno zahrávat.
Budu ti, ježku, krutou smrt přát!"

Ježek už pláče, přes slzy nevidí.
Nechápe, proč se ten bídný tvor nestydí.
Zmije se směje, kousne ho do břicha,
ježek jen bezmocně zakřičí do ticha.

"Tak kolik se dozvím od tebe novinek?
Ubývá ti, viď, červených krvinek."
"Ubývá mi červených, ubývá mi býlích..."
"Tak copak mi řekneš v posledních chvílích?"
"Ubývají mi i trombocyty,
jen se směj, ty, tvore hbitý!"

Naposled se stáhly ježkovi komory.
Zmije už ho vleče až do svojí nory.
Tak skončil tedy ježkův život mladý,
zmije ho snědla, aby nebyla hlady.

Sežrala zmije, sežrala ježka,
pro ježka skončila chvíle to těžká.
Sežrala ježka, sežrala ho zmije,
ježek už dávno, dávno nežije.