Pelyněk

lesy přetížené
barvami dřímoty
jak kravské zvonce
tepou, sténají, zlátnou
v soukolí
jeleních orgií
palety
zvou k obrazům
odlitým z vůně
chleba...

zpustošen
mládím
snodárnými máky
proměňuji v celu
broskvové sady
a louže pohlcují samy sebe
tajím a utajuji dech
utažené obruče
spalují dno mých
zjizvených tváří...

čas se neptá
roní rosu
a svíravý pelyněk
pro tuto chvíli
oněměl...