ZÁZRAK

 

ZÁZRAK

 

 

zářivý velepomeranč – šibalsky usměvavý rarach

vznáší se poslední srpnovou tmou

jak návěstidlo vítající září

na dluh vypůjčený lampion

z průvodu zítřejších prvňáčků

než nad nimi prvně spadne klec

 

teď ještě chlácholivý závan afrického fénu

jitří fantazii kubistické skládanky

poskakujících blikavých oken

tu a tam postaru modlících se střech

sedím jak pasažér na horní palubě bludné lodi

přes bílé zábradlí pozoruji vzdalující se břeh

už pětapadesátého léta

od mých prvních drobných krůčků

s aktovkou na zádech do dosud neznámého světa

 

dnes doplul jsem až sem

podoben barevné skvrně v obrazu malíře Foltýna

udiven že půlstoletí je skoro nic

vesmír je malý tak

až schoulil se mi do klína

skutečně ne já jemu – to on mně

zde na žižkovském balkoně

hladím jej zlehka

jen ať si u mě spočine

daleko od hrůz a od válek

patříme k sobě

jsme přece jedna rodina

 

mraky si hrají na schovku s rozsvíceným balonem

tajemným rytmem oddechuje božský klid

zdobený cinknutím tramvaje

perličkami hlasů

protkaný vrnícími i štkavými motory

 

zázrak je dnes tak hmatatelný

vstoupil jsem do něj – co víc bych mohl chtít

vše zdá se spjato s věčností

přitom tak křehce zranitelné

 

prvňáčci zítra ráno zas

poprvé půjdou do školy

 

Praha, 31.8.2015

 

https://www.youtube.com/watch?v=-FbwINVts7c