zpoždění II.

Ach, wie vergnügt wär so mein Ende!
Es drückten deine lieben Hände
mir die getreuen Augen zu...

.


myslela jsem si, že si budeme mávat
z vlaku na nádraží
ale zatím se zdá
že jeden druhému zatlačíme oči
já přijdu

v mýtech se vypráví
jak jeden jde za druhým do pekla
ale já za tebou půjdu klidně i do ráje

a pokud hledáš ten kámen
o který jsi zakopl a potom se ztratil
jsem to já
abys věděl
že chodíš v kruzích
že vedle mě pak padneš jako strom
že se setkáme pod hlínou
a v prachu a listí
velice klidní a velice šťastní
ačkoliv štěstí
to je to
o co v životě vlastně vůbec nejde



.