Jak asi bude?

 

Horké koupele kopců,

v pomerančové kůře oděných,

zavděk pokládajících mladému ránu,

co dělá jim pomyšlení v časech záletných.

 

Ještě třpytky z nočních závěsů,

nevklouzly do náručí ranních kokrhání.

A v střípcích jejich denních snů,

už odlétají mezi zrnka jižních plání.

 

Hlásek všudybyl v šatu z tupých nožíků,

s kápí, dnes však neoděnou a čmouhami na tváři,

našeptává na mé líce, obtoč šálu okamžiku,

než mrazy je zláteří.

 

Pojetí jitřních časů,

v podání rozcuchaných tanečníků,

křepčících podél šedých osnov křivých hlasů,

mění srdce v dirigenta, barevností valčíků.

 

Jako v zlata plném hrnci,

na začátku duhy.

 

Vkládá mi duch atmosféry,

do úst svoji hostii, chutnající po skořici,

ptám se němé nádhery:

 

Jaké asi bude chuti na svém konci,

jen s listnatými duby?