Byl jsi příčinou
mých srdečních
zástav...
...když jsi tenkrát
uvíznul
v mém středu
a fibriloval
každým svým
úsměvem a gestem
v kamenných komorách
Stal jsi se
okamžikem pravdy
svobodnou volbou
která se mi doposud
nevymkla z rukou
a naučila mě
nebát se snít....
I když občas
mívám svíravý
pocit na hrudi...
...to poté co
uvnitř mě
zanecháváš
stopy svého stínu
který prochází
neznámem mého srdce
a otevírá jeho síně
dokořán...
Taková zaláskovaná, i když v minulém čase psaná.
03.10.2015 20:09:29 | A42
Ano Zdeni, zaláskovaná a procházející z minula do přítomnosti...protože ten, kdo tenkrát byl příčinou mých srdečních zástav, zanechal v mém srdci stopy napořád a tak to má být...:-)děkuji Ti
03.10.2015 20:21:11 | Nikita44
Tohle je krásná, čistá milostná poezie... nádherné zamyšlení a text, milá Nikitko...
a ano "stal jsi se svobodnou volbou, která... naučila mě nebát se snít" - dodám - a své sny také skutečně žít... takhle to znám, úplně stejně jako Ty, Niki :-))
Krásné, děkuji :-))
03.10.2015 08:46:26 | Helen Zaurak
je-li každá opravdová poezie domem srdce, pak tahle Tvá báseň je domem se všemi okny dokořán, takže je zřetelně slyšet jeho srdce, které bije uvnitř..ST :-D
02.10.2015 23:12:34 | Frr
...tlukot srdce je slyšet díky úsměvům, které se o něj otírají, díky milujícím lidem, kteří do něj nahlíží a učí se v něm číst...díky Jiříčku
02.10.2015 23:20:06 | Nikita44