Ann's Betrayal

"Hlupák, že důvěru jsem komu dal,
bych zrazených mohl být zas král."

Kolem hlavy mé stahují se mraky,
Směrem mým upírají se kradmé zraky.
Může za to minidisk jediný,
naplněný mými archivy.

Mezi nimi jeden velký dokument,
mé třídy veršovaný monument.
O každém ve verše jsem rozmělnil pár vět,
bych mohl porovnávat skrze mlhu budoucích let.

Dokument to měl být navždy tajný,
neměl dojít zveřejnění.
Však chyba se velká stala,
třídě mé poznámky vydala.

Na maturitním čtvrtého ročníku plesu,
pohyboval jsem se v stínech bez hlesu.
Všechno bedlivě pozoroval,
veršovaně v mobil zapisoval.

Pondělí nato při náhodném střetu,
kamarádku z oné třídy potkal,
váživ si jejího názoru,
text jí k přečtení předal.

O něco později zpět se přiřítila,
že textem potěšena je její třída.
Mluvila také o jakési akci,
kde dochází občas k recitaci.

Neměl jsem důvod jí nevěřit,
záložní minidisk jí nesvěřit.
Co jsem však nevzpoměl udělat,
z disku záznamy o jejím příteli vymazat.

Spolužák připomínající rozhlednu dočista,
známý v okrese jako postelový turista.
Vzhledem k době jsem se k puritánům takto přiřadil,
když v chování jeho nízkém jsem se vyřádil.

Když si to pak zřejmě četla doma,
stala se z ní vzteklá trpasličí dáma.
Neb neodeznělo dosud zamilovanosti zatemnění,
pravda je pro ni silně relativní.

V pomstě pak vcelku logickou věc udělala,
minidisk bleskově zveřejnila.
Tím že zákony etiky porušila,
řadu na mě naštvaných vytvořila.

Úcta k tajemstvím "listovním",
zjevně dělá čest blond kadeřím.
Měl z ní být cenný prostředník,
však vyklubal se z ní nízký podrazník.

Pro příště jsem se však poučil,
šifrovat s pomocí hesel se naučil.
Bez hesla tak nebude mít nikdo šanci,
přečíst si tu kterou práci.