Ustrnutí
Ustrnutí
Anotace: Pokus o alexandrín, ale spíš uvolněný. Hodně uvolněný :D. Je o ustrnutí v minulosti, pokusila jsem se o koncepci rozhovoru mezi subjekty oslovujícím a oslovovaným ,,já''.
Slyš ten křik krajiny touž matnou černí z vran
S níž v hluku kreslí si, však lehce, bez zábran
Já žiji v podzimu, jež stal se v době dávné
Můj kořen zapuštěn je v zemi, v níž sám chřadne
Slyš ten pláč od mraků týmž deštěm, který rád
Po pádu do trávy se nechá hýčkávat
S tou trávou líbá se, já nezvládám to snadno
Tak žiji v podzimu, jež odehrál se dávno
Slyš ten zvuk z polí, luk, lámou se jim těla
Umřeli, přežili? Já nikdy nezvěděla,
Neb dýchám v podzimu, jež Vás už dávno minul
Můj kořen zapuštěn v neexistenci – zhynul.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jéé, to je jak z dědovy knihovny - ten jazyk mě fascinuje :-)
15.10.2015 12:03:35 | Pamína
Moc díky, Pamíno, byl to záměr z toho hlediska, že se jedná právě o ustrnutí v minulosti :). Moc si vážím, že jsi napsala :)
15.10.2015 19:26:25 | Krysařka
Máš to dost dobrý, ale jdu si pro Tebe =P
Po jazykové stránce je to velice zastaralé, a to se dnes opravdu nenosí. Je mnohem lepší používat obecnou češtinu, nežli archaické výrazy.
S tím, že je hodně uvolněný máš pravdu. Ještě jsi úplně nepodchytila metrum, ale věřím, že to přijde =)
14.10.2015 21:40:26 | Lucid Alien Jeer
Díky za kritiku archaických výrazů, na mou obhajobu : Nebudu psát přece v alexandrínu, že mi zvadly chobotnice ve váze, protože byly moc exotické :D. Ostatní body tvé kritiky přijímám, respektive už jsem o nich sama napsala, takže není třeba je podle mě dále rozmazávat :).
14.10.2015 21:54:14 | Krysařka