Kus srdce pod mramorem

Kráčeli jsme spolu sněhem a krásně se mžilo,
Mě se to lásko s tebou neskutečně líbilo.
Chtěl jsem tu na věky pro tebe jenom být.
V tvých stopách ve sněhu chtěl jsem tiše jít.
Chodívali spolu jsme kolem stavby z orientu.
Já tenkrát doufal, že řekneš tu známou větu.
Cítil jsem se krásně ač touha tvá mne vysávala,
Byla jsi nádherná, když něžně jsi se usmívala.
Já přál jsem se dotýkat celého tvého těla,
Obejmul ti ramena kdykoliv jsi to chtěla.
Dokonalé bylo souznění našich rozpálených těl.
Už při prvním okamžiku jsem se láskou chvěl..
Zrazená osudem sama jsi nás zrazovala,
to co vůbec nebylo, sis v mysli stále malovala..
Bolest s láskou spojená naším vztahem lomcovala.
Vstoupilas mi do života a s kusem mýho srdce v ruce jsi to prostě vzdala.
Ten na vždy jsi mi ukradla, ten na věky sis k sobě vzala..
Teď životem bez tebe proplouvám a žiju si tu dál,
Léta smutku a trápení zas paprsek štěstí vystřídal..
Čas lékařem a dobří přátelé záchranou stali se mi,
Díky nim chodím ještě s novou nadějí po týhle zamotaný zemi…