Tak ať ti prší

Stonek se z předklonu

narovnával

zelenal a sílil

plátek za plátkem

se vracel ze stolu a skládal zpět do okvětí

 

 

její prsty se vymanili trnům

co květinu opět chrání

její tvář se vzdalovala

úsměv se měnil ve všední výraz

svlékala zástěru

kroky mířily zas ke vchodu květinářství

ale pohled směřoval stále k růži

.

.

.

pohledem pozdravila květinu už u vchodu

oblékla zástěru

všední výraz se měnil v úsměv

její tvář se přibližovala

ořezala trny

na stůl padaly plátky z květu

stonek se klaněl a ztrácel sílu