Naši drazí četnici! Přivítejte mezi sebou housenku Adélu. Víra ve všechno je víra v nic.

dobrý večer přátelé
právě se propadáte pod zem
a s vámi vaše děti noci
musel jsem do třiceti dnů zabít všechny psy kteří by prozradili plán
všechny stěny se zdají být blízké a skoro jsem už našel dveře
skoro
když mi říkáš že mě miluješ slyším že skoro umíráš
svá skoro a už to bude si chráním v šuplíku
napořád mám jen tak na stole a nevadí mi
že ho používá každý
kdo projde kolem
a chce se mi ještě spát v posteli s prázdným stínem mého mládí
neboť v rokli na konci lesa stojí písmem v hlíně psáno
ne už to nikdy neber když otevřeš oči naposledy
bude to poprvé kdy je zavřít chtít nebudeš
otevírám konzervu s masem a musím dělat oběd nesmělému drakovi
nevím proč nepočítám dny do konce světa protože má přítelkyně Johana
má moc vad na kráse a právě proto ji miluji takovou
jaká mohla být
nesmí se spěchat a potom se vše stihne
Johana má okousané nohy
zrezivělé struny a když mluví
řeže
ale to její tělo je pořád takové jako předtím
budu muset odříznout hlavu od krku a podívat se jí na zoubek
přepracovat držení těla
a potom se s ní snad budu moci ukázat mezi lidma
neboť v jámě lvové zůstávají jen ti kteří vyhráli

a už se nemají proč posouvat dál
ty kurvy lidské hmyz
je to hybrid

v iluzi tmy a donekonečných světel aut nebo tam někde kousek vedle
jsou ty ženy které už nepotřebují být ženami
můžeš vidět ty kosti a olej v očích jejich těl
namouduši ale když vím
že je ona ta jediná v mé hlavě ta správná
rozumím


P O T Ř E B U J I T Ě Z T R Á C E T


myslel jsem že jsem dělal večeři drakovi
aby mohl spát a nelovil nebezpečné duše všude kolem naši jeskyně
ale on nebyl doma
ve vzduchu byl cítit strach
tak jsem se ho vydal hledat
hledal jsem všude kde se dalo
čekal jsem na jeho příchod
a tak
ale nebyl jsem připravený
odešel a ani neřekl čau
ten čůrák
je pryč a prostě je pryč
ano je v hajzlu
a já jsem pořád tady a nemůžu mu to říct
jak moc ho nenávidím za to co mi udělal



J E Š T Ě M Ě P O T Ř E B U J E Š ?


občas vidím sny
které se ještě nezdály
byl jsem mrtvý zůstala mi jen hlava
těch pár vteřin
než jsem se vrátil
bylo strašných
co je špatně?
zabili všechny a nezůstal jsi mi ani ty
díval jsem se ti do očí když jsi odcházel
díval jsem se ti do očí když jsi se bál
když mi řekli že už budeš muset jít






on si taky nechal zničit život a potom ho chtěl spravit
ale už se nemohl vrátit na tu stejnou loď
kterou předtím potopil
a o tom ty věci jsou
Jano



zasrané jaro
v listopadu






ať kroutím hlavou sebevíc už tě nevidím nikde
zmizel jsi a já pořád nevěřím
že se už nevrátíš


N E R O Z U M Í M T O M U

proč odcházejí a zabijí všechny
kteří mi jdou naproti?
protože tím vysvobodí jejich duše
a zničí sebe
už musím jít
udělat přátele šťastnými



















noc za nocí se rozpouštím ve tvých dlaních
má milá Jano a vpíjím se ti do kůže
chtěl bych být tvým sněhulákem
ale nejde to tvé dlaně hřejí
je nemožné stát ti po boku


a když se snažím je to ještě horší
nevím jakou chuť maš když líbáš a proč nejsi ledová
když já jsem
nebe se hroutí
asi už je po všem
odcházím utíkám stojím na místě a kolem mě projíždí jeden vlak za druhým
každou noc se snažím umřít ale nejde to
pokaždé se vedle tebe probudím
a usínám

ty jsi orient a já tam někde
daleko mrznu touhou
po tvé noci
po tvém chladu
po tmě zkouším být sluncem abys mě mohla milovat
čtu knihy které nikdo nenapsal a vidím v tobě tebe

vím že měsíc slunci nestačí


V Ž D Y K D Y Ž P R Š Í
stojím venku na dešti a pokud můžu
zpívám si