Hodně myšlenková, moc pěkná a s tou rovinou ... té se asi nedočkám a pokud ano, nevím, zda a jaký to bude mít ještě smysl ... (někdy mi tak připadá, člověk si musí počkat, a jistě se dočká).
06.02.2007 21:46:00 | NikitaNikaT.
..sama ze sebe..vyjít..s bylinkou v sobě..moudrou..na pasece..čaromocně se zatočit..ani knoflík..nemusíš..použít..nekoukat..na start..ani cíl..
jen si..pak budeš.. lehce..tančit životem..
:-))
06.02.2007 18:24:00 | isisleo
...:))
Díky za návštěvu i komentík a....držím palce.
Budu se vracet, máš pěknou poezii.
06.02.2007 18:00:00 | Verule
:)...
nevím, ale ten knoflík jsem si představila takový ten obrovský od kabátu a červený s dvěma velikánskýma dírama:)...jenom tak:)...abys věděla jaké pocity ve mně vyvoláváš:)
06.02.2007 14:37:00 | Lizzzie
Vší silou na hladinu hodíš kamínek,
jeho odezvou bude vlnění.
Můžeš tak hodit třeba tisíckrát,
jednou však dojde síla k dalšímu házení.
Moc přeji, aby ještě trochu síly zbývalo a hladina se zase rozvlnila - už natrvalo.
06.02.2007 13:34:00 | Mourek
to jsem zrovna dočetla něco o sobě, bizarní, máme stejné pocity, ale u tebe je to dnes neaktuální, doufám :-))
06.02.2007 12:21:00 | Jarky
Každý vztah někde začíná a někde končí,začátky jsou krásné,konce horší a někdy platíme až příliš velkou daň,nevěš však hlavu, zítřek už zlehounka nastavuje konejšivou dlaň.
06.02.2007 10:46:00 | Pika
...jako ta vyrovnaná
hladina rybníka,
v naprostém bezvětří,
bez jediné vlnky...
...jako když vrstvičkou
ledu je pokryta,
ale ten led
neviditelně tenký...
...a vší silou hodíš kamínek,
udělají se kola, rozplynou do dálky
a ta plocha... je znova...
...mno, to je síla...
06.02.2007 08:06:00 | Cecilka