Anotace: … rosteme tělem… duší… a přece svůj lidský dar nestíháme „dorůst“…
Niki, neboj... nehty nejsou o naději, ale o agresivitě... čím delší a červeněji nebo výrazněji namalované + špičaté boty... tím se zvyšuje podvědomá agrese nositelky...
07.02.2007 07:58:00 | Levandule
Zajímavá myšlenka, tak mě tak napadlo, když si piluji nehety, jestli tím neztrácím aj něco jiné ... Třeba jistotu, jistou naději ... víš, tak si u teho přemýšlím ...
06.02.2007 21:43:00 | NikitaNikaT.
Jak mám něco vytvořit,když se mi ani nedostává slov,nad tím co dokážeš ty.
06.02.2007 16:56:00 | Lota
trochu se stydim, když koukám na svý nehty...olámaný, lak se loupe:)
radši bych byla zdravá než psala blábolivé básně...:(
06.02.2007 16:05:00 | Trdlo
....pocity kterě jsme dříve neměli,věci které jsme neřešili,nyní při každém pohledu do zrcadla.. říkám si,jak duch někdy kulhá za bytím...moc pěkná básnička
06.02.2007 12:44:00 | nene
co je to vlastně ten všude řečený : lidský rozměr? Tak být akorát, ani hubený, ani tlustý...
06.02.2007 10:57:00 | Jarky