October Sky

October Sky





chtěl být tvým mořem na lodi
být s tebou sám a šeptat ti všechny zaručeně sladké řeči
o nekonečnosti vesmíru a papírově slibné budoucnosti
ty tušíš že jen ztrácím čas
nad sebou se nemůžu zastavit ale vrhám na vás stín

tohle je můj poslední krok než se před tebou ukloním
a požádám tě o laskavost
ale to všechno až budeš tak daleko
že na sebe neuvidíme
emoce v krabici

něco se stalo
a už nesměřuji k
teď už se vzdaluji

kdybychom měli ještě jednu noc navíc
nestal by se zlatou klecí
a stěnou mezi tebou a mým druhým barvitějším já

tohle není škola kde tě oznámkují
tohle není film kde ti herci řeknou co chceš slyšet
tohle není hra na emoce v krabici
chci být tvým chladem ve sněhové bouři
nechci ti do ničeho mluvit
ale vem si mě do kapsy
vem si i čepici
zůstaň se mnou alespoň ještě jednu dlouhou noc
pak ti dovolím sníst si ruce a nechat mě jít
příliš mnoho víry v nic zabíjí tvou víru v něco
příliš mnoho víry zabíjí
ale než se měsíc stane krvavým a ukončí svou pouť touto nocí za obzorem
musíš vědět že čas jsou jen střepy něčího zrcadla
a že víra tě neuzdraví
mluvíme k sobě přes skleněné plátno a věříme
že jsme oba na druhé straně
za záclonou nás z kuchyně pozorují odrazy minulosti
když mluvíme nevíme proč
víra v jinou než vykreslenou budoucnost je nebezpečná
tvá poslední slova jsou navždy zachycena v písku

naše poslední slova

jen slova

21:20

"slyšíš mě?"
"slyším. kdo volá?"
"přece já"
"kdo je to?"
"já jsem ty. ale jinde a jinak. someone.else"
"kdo? nerozuměl jsem"
"tady someone.else. someone.else. už mi došla tvoje zpráva. ale je pozdě. včera jsi je zabil. už včera."
"zabil co? jaké včera? s kým mluvím?"
"musíš to vzít statečně."

něco se stalo
už nesměřuji k
teď už se vzdaluji


kdybychom měli ještě jednu noc navíc
nemusel bych teď umírat a nechat osud umřít se mnou
lidé znají tvé jméno
jen ho nepotřebují říkat nahlas
někdo jiný by možná řekl zůstaň
poslyš nemusíš se mnou mluvit
prostě mě nechej zemřít

tam