Zasněná k smrti

Slzy jí napoví,
že srdce má bolavý.
Křik ptáků v oblacích
něžně jí sdělí, že začíná
den.

S otiskem na tváři,
svědectvím v polštáři,
toulá se v ulicích
a na víčkách stále jí spočívá
sen.

Závoj vlasů havraních,
paprsků tanec na stráních,
odraz světa na lících,
do uší vánek tiše zpívá
„žít“.

Kroky mizí v tichu,
bledne ozvěna smíchu.
Chvěje se plamen svící,
se soumrakem život usíná,
„snít“.