*
V 5,15 hodin 14.11.1975
Zrezavělý budík
vychrchlal své
dobré ráno.
Ještě moc nevidím,
ale cítím syrovost.
Podvědomě navyklými pohyby
na sebe házím svršky.
Při tom
vstrčím do pusy kus oplatky
a zapiju ho zbytkem studené kávy
Chodník mne vítá
mlaskavými kroky podešví
a uslzenýma očima louží,
které mu ráno protírá cípem mlhy.
Potkávám deštníky neurčitých barev
letmé pohledy,
semtam kusý pozdrav.
Zkouším si představit slunce, ale
skončí to jednookým pohledem
kolem jedoucího auta.
Nevidí louži
a tak mám v botách močál.
Nekleju... jen si představuju
horkou kávu.
Na jazyku a ještě i dál
mám ale pachu té studené
od včerejška.
Tak takhle začíná cestou do práce
den blbec.
Repeticí,
takovým muzeem dojmů...