Srdce mrtvé, temnota bdělá.

Srdce bolí, hruď hoří.

V hlavě tisíce myšlenek,

temnost nabírají,

s každým výbuchem pláče

umírá naděje, utichá nářek.

 

Srdce krvácí a hlava se točí.

Zabíjena vlastní smrtkou,

uzavírána vlastní tmou.

Ruka po pomoci tápající,

pohlcována je temnotou.

 

Srdce se trhá, slova ubližují.

Sám sobě domýšlivý tvor zkázou bývá.

Ubližuje sobě, ubližuje druhým.

A hlas po lásce kdysi volající,

nyní ta druhá roubíkem strachu zakrývá.

 

Srdce umírá a tma přichází.

Do jedné všechny uzavírá,

ta po vlastní krvi touha

a ruka od krve klíč otáčí.

Tak ona v tichu kobek temnotu vítá.

 

Srdce mrtvé, temnota bdělá.