Trhliny v kamení

Dírami po srdcích vylouplých z betonu

K podzimnímu nebi stoupá teplý vzduch

Kachličky s růžemi

jeleni v říji zamrzlí v glazuře

zelených kamen

které dýchají

až se zdá, že dům naříká

a dřevo praská

 

Do horké omítky tiskli rty králové

Do cihel, které nikdy neměly být vypáleny

kreslili srdce

až směsice vůní pečené černozemě a člověčiny

vypaličkovala sladkou krajkou

arkády i nádvoří

a probudila draka,

propíchaného čímsi

jako jsou pletací jehlice

nebo snad amorovy šípy

který v podzemí

snil o sladké apokalypse

třešňových květů

 

Horký dým dere se nahoru skalami

keř hoří a mámení je silnější

než kdykoli za časů rozumu

stoupej s námi poutníku po schodišti emocí

láskou a bolestí,

jež vinou se vteřinami

jako dvoušroubovice

 

Pojď určit své hranice

Stíne bez tváře

Vpít se do stěn

Poprvé zčernat

Poprvé se nadechnout

A rozechvěle vyloupnout

Svou budoucnost

Z horkého betonu