Opustil dům
kde zanechal
doutnající svíčku
s ohořelým knotem
ohněm minulosti....
...zůstala tam
pavučina tmy
na vzpomínkami
promáčeném
stropě času
ale ani kapka lítosti...
...po něm zbyl
jen převrhnutý svícen
se závanem kouře
a starého prachu
a na zemi otisky voskových stop
co vedly až ke spáleništi
větví a kořenů stromu
jeho strachu....
Pořád to bolí, když se lidi voskem holí a což teprv stopy, jo život má různý svícny a taky klopy:-)
24.11.2015 06:59:08 | básněnka
Pořád to bolí, když se lidi voskem holí a což teprv stopy, jo život má různý svícny a taky klopy:-)
24.11.2015 06:59:07 | básněnka
tyhle svíčky minulosti...proč když občas hoří tak "přichcíple" proč máme takovej problém je prostě sfouknout??;-)
-opět povedená!:-)
23.11.2015 22:05:15 | GiovaniDaVinci
.asi proto, že někdy na sfouknutí už prostě nemáme dech...a děkuji Ti Giovani:-)
24.11.2015 10:37:32 | Nikita44
stromu Strachu, řek bych : "milej brachu, v klidu buď, Tvý dřevo na postel
nechci..nikdy nikoho bych v ní nezahřál a samoten ztěží spánkem pookřál"..
/dřevo ze stromu Života též odmítám, neboť pod ním u něj na něm moc rád rozjímám../ :-D
23.11.2015 19:46:37 | Frr