Konec zvonec

Jsi smutný.

Já však nesmím se ptát,

kdo vyrval radost z tvého těla.

Můžu si jen potají přát, 

aby to nebyla žena,

abych to nebyla já.

 

 

Jsi zamlklý.

Kdo asi uvěznil tvůj hlas

v kleci a zahodil klíč?

Chtěla bych vrátit čas,

který je dávno pryč,

stejně jako já.

 

Jsi chladný.

Kam zmizela láska z tvého srdce,

která za nocí hřála,

kterou vypustila z klece

žena, která do očí se mi smála,

že jsem to byla já.

 

Jsi pryč.

Opona spadla, zazvonil zvonec.

Měls ji rád, ale nemohl jsi ji mít.

Proto musel přijít konec,

je čas jít...

odcházím...