Mám-li přejít stovky cest (Výjimeční)

Sedím tu, přemýšlím,
na tebe lásko myslím,
kde jsi, jak se máš,
jestli na mě vzpomínáš.

Teď tu jsem jenom sám,
svůj žal objímám,
proč mi tě osud vzal,
a co teď bude dál.

Mám-li přejít stovky cest,
navštívit tisíce měst,
já tě prostě neztratím,
bez tebe se nevrátím.

Kdo to chtěl, kdo o to stál,
já si na hrdinu nehrál,
vyvolený že mám být,
ale já chci jenom s tebou být.

Kdybych měl peklem jít,
bez tebe nechci žít,
nemůžu to nikdy vzdát,
mám tě strašně...strašně rád.

Nechci být výjimečný,
nechci hrdinou se stát,
k čemu to,
když tě nemůžu mít rád.

Svět je mi ukraden,
chci jen tebe zachránit,
co je to za život,
když u sebe tě nemůžu mít.

Projdu třeba stovky světů,
projdu celým vesmírem,
jen abych mohl říct tu větu,
že pro tebe tady jsem.

Já vím, že ještě jsi,
že tam na mě někde čekáš,
důvěru tvou neztratím,
a ty se mě dočkáš.

Budu se bít, zuřivě rvát,
o tvé srdce tlukoucí,
nevzdám boj o tebe,
jsem tvá láska budoucí.

Měsíc svítí do noci,
a já nehodlám to vzdát,
bez cizí pomoci,
budu si se zlem hrát.

Všechno své umění,
za tvé štěstí rád bych dal,
na tom se nic nezmění,
jenom blázen by to vzdal.