Fata Morgana

Pod rouškou snění vše se mění
i písek je knihou k nahlížení,
oázou Naděje, kde zapomnění
svou vůní datlí zve ku sblížení,

proto tak sladce jeví se med
pro jazyk vyprahlý - hořící,
že raději kořistí, ó Sachmet,
štvanou stane se pro lvici.

„Nechť je tedy rván tvým řevem
- rezonujíc palmovým dřevem -
ať se Kemet otřásá!

Připrav mu, drahá, písečné moře,
- tu svoji tlamu, pro jeho hoře -
v podobě plodů bez masa!"