totální endoprotéza

Je podzim a já
bezvládný stařec pohřben
pod listím, pod zemí. Tleji
v rakvi z vašeho jedovatého úsměvu.

Slunce se dívá, jak červi padají z mrtvol

proudem, 

jak unáší léta našeho mládí.
Ztracená důstojnost se mi vysmála,
teď bodá mne ostrý trn
do masa se zarývá a hloubí ránu
koupu se v krvi.
Ve vaší krvi, má lásko.

Celý život jsem umíral touhou potkat vás,
políbit ty rty, které svrasknou se,
však zůstal prach a hlína v mých ústech.
Usnul jsem navěky.

S každým ránem se probouzím do sna,
jak listí šustí ve vašich rusých vlasech

a já se jich nemohu dotknout.